Bali, Lombok...14

S tou přísahou, že po příjezdu do Sanuru už jenom lenošení, jsem měla být zdrženlivější. Stačila návštěva Sondy Růžové a všechno bylo jinak.

Respektovala jsem Tadeášovu touhu po regeneraci těla i duše i když už všichni víme, že to vůbec neumí. Sonda nahodila udičku. Prý by si ráda zaplavala v průzračné vodě. Vánoční Malajsijská "močůvka" jí neuspokojila. Padl návrh na Gili Air, jeden ze tří profláknutých ostrovů poblíž Lomboku. Ten byl v plánu minulého roku, ale nemožnost rozumně přebukovat letenku, tento plán vymazal. Jenže přijedou posily z Čech i Anglie a kam s nimi? Gili Air je v itineráři. Navrhla jsem Lombok a Sonda se chytla. Předpokládala jsem, že Tadeáš bude trvat na lenošení v Sanuru, které vůbec,  ale vůbec neumí.  Zdálo se, že pojedu se Sondou sama do chvíle, kdy éterem tropického vlhka prolítlo slovo: "šnorchlovat". Můj drahý zastřihal ušima a výprava byla kompletní.  Sonda slíbila korály, želvy a možná i manty. Dnes, po akci, jsem četla z rozzářených očí korály, barevné rybičky a taky žraloka. Baby shark je neškodný. Ti dva se vrátili celí. Já hlavu pod vodu nedám a trpce jsem litovala. Přes tu září v očích prolítl smutný stín. Moc ho mrzelo, že jsem to neviděla. A pak už i mě. Hloubky a výšky jsou pro mě tabu i když se jedná většinou o decimetry. Obávám se, že nadzemní a podzemní aktivity mně zůstanou neznámou. 

Ale pěkně od začátku cesty z Padangbay trajektem. Za docela rozumnou cenu, něco přes 100 Kč na osobu. Doba šesti hodin, jak nám bylo sděleno, se zkrátila na čtyři a půl. Našli jsme si klimatizovanou místnost s polohovacími křesly a s našimi čekacími zkušenostmi, to bylo snadné.  Nešlo si nevšimnout, že hlavy žen jsou čím dál více zahalenější, že se premísťujeme do muslimského světa. 

O další přepravu už nemáme dlouho obavy. V každém přístavu,  letišti,  nádraží čekají i desítky řidičů připravených dovézt vás i tam, kde by jste nechtěli. Je už jen na nás, kolik jsme ochotni zaplatit. Ubytování standartní. Nesmí chybět bazén, snídaně, balkón nebo terasa, nejlépe vysoko nad zemí s pevnou půdou pod nohama. Sonda si bez problémů přepravila na lodi skútr a má před námi celkově náskok. 

Mě zbrzdily fekální problémy, tak až třetí den se odvažuji na prohlídku okolí Kuta Lombok. U pláže si dáváme čerstvý kokos. Dočetla jsem se, že jeho obsah napravuje zažívací potíže. Informace zdá se být pravdivá, jelikož absolvuji procházku po pláži, zástupy dotěrných prodejců a dojdu až do cíle, kde tušíme tu zvučně znějící trať formule 1 Mandalika. Ze spárů dotěrných prodejců se vykupujeme několikatisícovými částkami ( do 20 korun). Logicky jsme usoudili, že na konci cesty by jsme už cetky nemuseli unést. Ve prospěch prodejců hovoří hlavně jejich věk a roztomilost. Jsou to většinou děti. 

Trochu jsme se zašmodrchali v terénu a když mě zaujal pohyb v tůni před námi,  na okamžik jsem ztrnula. Myslela jsem, že budeme potravou krokodýlů. Naštěstí jen první dojem. Šlo o vodní buvoly. Tady na Lomboku je potkáme častěji než krávy. Z tůně jim čouhaly jen hlavy. Věnovala bych jim ráda více pozornosti,  ale to už mi Tadeáš nedovolil. Z vyhlídky jsme prostudovali tu vyhlášenou dráhu, kde se teď více prohánějí motorky než F1. Otevřel se nám pohled na krásnou zátoku a terénem nás provedli dva místní hafani. Zítra výlet na růžovou pláž i podvodní svět. Růžová pláž je jednou ze dvou indonéských pláží na kterých je, díky smíchání s růžovými korály, jemný písek takto zabarven.

Můj obor jsou vodopády.  Ráno nás vyzvedává řidič a odváží trochu více do vnitrozemí. Po cestě je zastávka na rýžovém poli, kde se dovídáme více o této plodině. Je to jejich denní "chléb". Ani KFC nebo MC Donald by si nedovolil vynechat v nabídce. Míjíme políčka s chilli a dostává se nám vysvětlení, že pěstují dva druhy. Jednomu z nich říkají  chilli turistické. Jestli je méně pálivé,  jsme se ani nemuseli ptát. 

Auto končí svou trasu, později pochopíme proč. Až nás naloží na malý naklaďáček. Cesta dále je problematická. Každopádně zážitek. Blaženě jsme se usmívali, protože ten návrat do dětství nám mohla zprostředkovat jen jiná kultura. Protáhli jsme se děravou jeskyní k vodopádu. Zdolávali překážky v podobě obrovských kamenů a vody stékájící na krk. Už aby jsme byli znovu na korbě náklaďáku a dokončili cestu do dětství. Slíbený byl i opičí les. Což o to les to byl hezký,  ale jen stěží jsme hledali pár unylých opičáků. No nevadí. V Ubudu nám prý budou  skákat i po stole a krást věci.

Pozvali nás k obědu do malého turistického resortu,  kde jsme mohli obdivovat krásný nábytek z jednoho kusu dřeva. Zvlášť Mistr stolářský si přišel na své. Odhadovali jsme cenu, kterou by u nás nikdo z nás nechtěl nebo nemohl zaplatit. Tady je to běžná součást života. Krásně vyřezávané vrata, nábytky z masívu. Ručně dělané, nefalšované. Oběd byl naservírovaný na tom překrásném stole, hotový švédský stůl v indonezském pojetí. Všechno smažené. Tempeh, kuře,  zeleninové placičky... Moc dobré.  Jen Sonda si odnesla žlučníkový záchvat. 

Děvčata navařila i předvedla ukázku výroby kokosového oleje. Tady je postup, kdyby jste zatoužil po takovém vlastním výrobku. 

Jeden celý kokos rozbít,  odstranit vrchní vlaknité vrstvy. Nastrouhat na hodně jemném struhadle. Vymačkat mléko a dvakrát dolít asi půl litru převařené vody a vždy znovu vymačkat. Tekutinu přecedit a dát na 2 až 4 minuty povařit. Sebrat po povrchu tučnejší část. Nalít na vok pánev a za stálého míchání,  až se vysráží kokosové pokrutiny, dílo je hotovo. Olej se scedí. Je ho přibližně 3 až 4 deci.

Ještě jsme měli zastávku s názornou ukázkou pletení rohoží,  kabelek z proužků bambusu. I prstýnky nám z toho vyrobili. Prošli jsme i prodejnou výrobků,  které putují do celého světa. 

Myslím a vím, že  Lombok nezklamal.

Sbohem Lomboku.

Nebo s Aláhem?